Rubrika: Témata

Vladimír je krajinný inženýr a středoškolský pedagog. Působil také ve vedoucí pozici ve státní správě. Zkušenosti má s řízením lidí, rozhodováním i hledáním řešení, která musí fungovat nejen na papíře, ale především v praxi.

Frýdlant je pro něj domovem a jeho vývoj dlouhodobě sleduje také jako zastupitel. Při rozhodování považuje za důležité dívat se na město v širších souvislostech.

Do komunální politiky přináší profesní zkušenosti, znalost fungování veřejné správy a pohled člověka, který rozumí rozvoji území a je zvyklý pracovat s konkrétními problémy.

1. Pokud by ses stal starostou, jaké by byly tvoje tři hlavní priority pro první rok ve vedení města? 

Asi bych nejprve udělal důkladnou inventuru/audit města. Podíval se na rozpracované projekty, jejich smysl, připravenost i náklady. Další prioritou by bylo samotné fungování radnice. Chtěl bych nastavit jasnější odpovědnost, lepší koordinaci a jednodušší cestu pro občana při vyřizování záležitostí. A rád bych se věnoval užší spolupráci s okolními obcemi. Frýdlant není ostrov a řadu témat – od dopravy přes služby až po rozvoj celého území má smysl řešit společně. 

2. Který problém Frýdlantu se podle tebe už příliš dlouho odkládá?

Je jich asi více. Vedle analýzy dopravy a práci na systému parkování bych zmínil třeba „Skuplíkovu vilu“, rekonstrukci fotbalového zázemí s umělou trávou. Jsou to projekty, o kterých se mluví už delší dobu a zasloužily by si jasný harmonogram a progres. 

3.  Jaké místo by podle tebe měl mít ve vedení města zdravý nesouhlas a opozice? 

Zdravý nesouhlas je podle mě pro město přínosem, pokud je věcný. Dokázal bych si představit radu složenou i ze zástupců různých uskupení, pokud budou schopni spolupracovat na konkrétních záležitostech a budou konstruktivní.

Naše město nejsou jen domy, silnice a úřední hodiny. Jsou to především lidé, kteří v něm žijí, pracují, chodí do školy… A abychom se tu všichni cítili dobře, potřebujeme prostředí, ve kterém si navzájem rozumíme, kde si nasloucháme a kde vedení radnice funguje jako partner občanů i vlastních zaměstnanců. Podporující atmosféra se pak jistě odráží směrem ven do veřejného života obce. Vždy mám radost, když cítím, že lidé, kteří se ujmou důležité práce pro své město, zůstanou pokorní, otevření a féroví. Nepodaří se to vždy, ale věřím, že nám by se to podařit mohlo.

Vím, že má dnešní doba zrychlené tempo. Většinou někam spěcháme a neustále nás tlačí čas. To se přenáší také za volant a máme tendenci jezdit rychleji, než bychom rádi. Já se opakovaně zamýšlím nad tím, kolik času ušetříme, když na úzké cestě, po které často jezdí děti na koloběžkách nebo přebíhají kočky a jiná zvířata, jedeme zbytečně rychle? Minutu? Nebo dvě či pět? A stojí tyto minuty za katastrofu, která by se mohla stát? Zkusme se nad tím zamyslet a o občas sundat nohu z plynu. O mnoho času se tím neokrademe, ale můžeme odvrátit neštěstí, stres a přispět k větší bezpečnosti ve městě a jeho částech. A třeba pak nebudou nutná jen restriktivní opatření. Ohleduplnost je moc fajn, zkusme si ji nejen za volantem, ale třeba i ve svých každodenních činnostech. A když k tomu dodáme úsměv a otevřenost, může se nám žít v ulicích našeho města lépe.

Jako krajinný inženýr a člověk, který se profesně zabývá také rozvojem území, nechci Frýdlant zakonzervovat. Naopak. Město se musí rozvíjet. Ale budoucí podoba města není totéž, co zastavování dalších a dalších pozemků. Dobrý rozvoj znamená hledat rovnováhu mezi bydlením, dopravou, službami, technickou infrastrukturou, veřejným prostorem a krajinou. A hlavně přemýšlet deset nebo dvacet let dopředu. Proto bych chtěl, aby ve Frýdlantu platilo jednoduché pravidlo: nejdříve řekněme, jaké město chceme, teprve potom měňme územní plán. Nikoli obráceně.

Protože pěkné město nestačí. Musí také fungovat.